Jdi na obsah Jdi na menu
 


MINDFULNESS

Od počátku devadesátých let praktikuji pravidelně také meditaci všímavosti (mindfulness). Její podstatou je schopnost uvědomovat si, tj. rozvíjet všímavost k vnitřnímu i vnějšímu světu. Ta je přitom vlastní každému člověku a podstatné je, že tato schopnost je nezávislá na jakémkoli náboženském přesvědčení nebo víře. Jedná se především o praktickou zkušenost. Domnívám se, že praxe všímavosti by měla být součástí základního vzdělání každého člověka, protože rozvíjí koncentraci a uvědomění a prakticky neexistuje činnost, kterou by tyto schopnosti nezkvalitnily. Vede ale také ke snížení každodenní hladiny stresu a nalezení vnitřního klidu v dnešním uspěchaném světě. Všímavost dále rozvíjí kreativitu, produktivitu práce a vede ke zkvalitnění vztahů, jak potvrzují četné vědecké výzkumy. Směřuje nás ke šťastnějšímu a smysluplnějšímu životu.
Z hlediska psychoterapie pak učí meditace všímavosti jak být se sebou v atmosféře klidné a soucitné pozornosti. Všímavost je tedy praktickou zkušeností, kterou lze cvičením rozvíjet.
Více si o některých momentech této praxe můžete přečíst v eseji Já tomu říkám Zen, jak tomu říkáš ty?

Tchaj-ťi čchüan jsem začal studovat v Mezinárovní škole Tomasze Nowakowskeho. Velkým mezníkem byla pro mě práce na překladu knihy Wolfa Lowenthala Nic Vám netajím (česky vyšlo poprvé v Argu v roce 1999). Po jejím vydání nás Wolfe pozval na seminář ve španělské Lalitě. Účastnila se ho řada pokročilých studentů tchaj-ťi linie prof. Čenga z USA, Skotska, Francie a Španělska a nás natolik zasáhla hloubka relaxace a vnímavosti obsažené v jejich praxi, že jsme se rozhodli založit školu Plynoucí řeka tchaj-ťi a zvát učitele této linie do Prahy. Nejdříve to byl Jan Kauskas ze Skotska, později přední postava holandského tchaj-ťi Epi van de Pol.
Během let cvičení jsem si ale také uvědomil, že nechci být jakýmsi „evropským Číňanem“ a začal jsem zároveň paralelně studovat západní systémy práce s tělem jako například bioenergetiku, focusing, Alexandrovu techniku, Feldenkraisovu metodu, biologickou zpětnou vazbu, AVS technologie a další.
Jádrem mé současné praxe jsou čtyři hlavní principy a sice: relaxace, struktura, střed a mysl, které prolínají jak východními tak západními způsoby práce s tělem. Jsou ale také velmi dobře využitelné v psychoterapeutické praxi.

Více se o některých mých zkušenostech v této oblasti můžete dočíst ve čtvrté kapitole knihy Sítě vnitřního umění - Být tělem.