MINDFULNESS
Od počátku 90. let praktikuji pravidelně různé formy meditace všímavosti. Jejich podstatou je přitom rozvíjení bdělé nehodnotící pozornosti zaměřené jak do oblastí vnitřního světa (na emoce, myšlenky, tělové pocity, dno mysli), tak také do světa vnějšího (na smyslové vnímání). Schopnost všímavého uvědomování je přitom v jisté míře vlastní každému člověku a podstatné je, že tato schopnost nesouvisí s jakýmkoliv náboženským přesvědčením nebo vírou.
Mindfulness je univerzálním faktorem, který prolíná napříč různými psychoterapeutickými a spirituálními směry. Najdeme ho jak ve východní, tak i v západní tradici práce s myslí. Skutečně mu porozumět je přitom možné pouze vlastní každodenní praxí.
Domnívám se, že rozvíjení všímavosti by se mělo stát běžnou součástí našeho vzdělání. To proto, že rozvíjí koncentraci a sebereflexi a prakticky neexistuje činnost, kterou by tyto kvality neovlivnily.
Všímavost tak podporuje schopnost učení, produktivitu práce, ale vede také ke zkvalitnění našich vztahů. Četné vědecké výzkumy opakovaně potvrzují vliv pravidelné praxe na naše zdraví - at´ je to schopnost redukovat nadbytečný stres, posílit imunitu, zacházet s bolestí nebo postupně ovlivňovat léčení různých psychosomatických symptomů.
Pozoruhodné je, že dlouhodobá praxe mindfulness má vliv také na aktivitu mozku, a díky neuroplasticitě postupně mění jeho strukturu a fungování.
Z hlediska psychoterapie je pak možná nejpodstatnější to, že rozvoj všímavosti prohlubuje kontakt s naším nitrem a postupně stabilizuje pocit vlastní hodnoty, což nám pak v důsledku umožňuje žít skutečně svůj vlastní život. A to je v dnešní uspěchané a neklidné době něčím mimořádným.
Více se o všímavosti dozvíte na pravidelných cvičeních - Mindful chi-kung.
Více si o některých momentech této praxe můžete přečíst v eseji Já tomu říkám Zen, jak tomu říkáš ty?
Tchaj-ťi čchüan jsem začal studovat v Mezinárovní škole Tomasze Nowakowskeho. Velkým mezníkem byla pro mě práce na překladu knihy Wolfa Lowenthala Nic Vám netajím (česky vyšlo poprvé v Argu v roce 1999). Po jejím vydání nás Wolfe pozval na seminář ve španělské Lalitě. Účastnila se ho řada pokročilých studentů tchaj-ťi linie prof. Čenga z USA, Skotska, Francie a Španělska a nás natolik zasáhla hloubka relaxace a vnímavosti obsažené v jejich praxi, že jsme se rozhodli založit školu Plynoucí řeka tchaj-ťi a zvát učitele této linie do Prahy. Nejdříve to byl Jan Kauskas ze Skotska, později přední postava holandského tchaj-ťi Epi van de Pol.
Během let cvičení jsem si ale také uvědomil, že nechci být jakýmsi „evropským Číňanem“ a začal jsem zároveň paralelně studovat západní systémy práce s tělem jako například bioenergetiku, focusing, Alexandrovu techniku, Feldenkraisovu metodu, biologickou zpětnou vazbu, AVS technologie a další.
Jádrem mé současné praxe jsou čtyři hlavní principy a sice: relaxace, struktura, střed a mysl, které prolínají jak východními tak západními způsoby práce s tělem. Jsou ale také velmi dobře využitelné v psychoterapeutické praxi.
Více se o některých mých zkušenostech v této oblasti můžete dočíst ve čtvrté kapitole knihy Sítě vnitřního umění - Být tělem.
